Svatojakubská pouť aneb 250 km pěšky a sama

19.09.2020

Poprvé jsem o Svatojakubské pouti slyšela na přednášce Ladislava Zibury. Na začátku listopadu 2019 jsem četla o ní článek od Veroniky Šubrtové alias Weef a to mě nakoplo ještě víc. Zrovna jsem dávala v práci výpověď a přemýšlela jsem, kdepak asi budu trávit své 29. narozeniny. Kdy jindy pak jít tuto pouť než teď. Tak jsem sedla k PC a zrovna na mě vykoukly akční letenky do Porta z vídeňského letiště. Musela jsem si připlatit za 35l krosnu, kterou jsem chtěla mít na palubě letadla a zpáteční cesta na přelomu února a března vyšla na 78 eur.

Svatojakubskou pouť jsem se rozhodla zahájit z města Porto. Cesta je dlouhá 250 km a já jsem si stanovila, že to ujdu během 10 dní. Předem jsem se koukala na předpověď a mělo tam být slunečno a 17-20 stupňů, což je úplně ideální. Přesto jsem si raději sbalila i náhradní boty s membránou Gore-Tex, kdyby náhodou moc pršelo. Vzala jsem si prádlo většinou po 2 kusech, protože jsem počítala s tím, že si ho tam budu prát (i v ruce v umyvadle). Jednu věc jsem měla pro někoho zbytečně navíc, ale já nesnáším spát s mokrou hlavou, tak jsem si sbalila i cestovní fén 😀 Přibalila jsem si ještě nějaké oříšky, sušené ovoce i maso - to se na delší traily hodí 👍

A na co rozhodně nezapomenout? Váš nejlepší kámoš bude spací pytel (já měla HEAD Savar 200 s váhou 960g).

2 nejdůležitější pomůcky, bez kterých bych se neobešla:

  • Internetová stránka www.gronze.com , kde máte přehled všech cest a jejich úseků včetně adres, cen a fotek ubytování
  • Aplikace Mapy.cz, ve které vidíte vyznačenou trasu

Jelikož jsem měla přiletět do Porta ve večerních hodinách, napadlo mě, že si užiji krásný večer s místními lidmi (dáme si portské víno 🍷 ), a tak jsem oslovila jednoho kluka na Couchsurfingu, který bydlí s přítelkyní a kocourem. Mou žádost schválil, takže první noc jsem měla zajištěnou u nich.

A takhle to probíhalo...

(23.2.2020)

Tak jdeme na to. Čekají mě 4 hodiny ve vlaku směr Vídeň a hurá do Porta 🍷 Už jsem zdárně v Portu, i když to ze začátku moc nevypadalo 😨 zažila jsem nejhorší vzlet - hýbalo se to ze strany na stranu, hrkalo to a propadalo se to ... křečovitě jsem se držela opěrky sedadla 😮

✔️ poprvé jsem letěla na občanský průkaz (ale pas mám radši s sebou - nikdy nevíte)

✔️ poprvé jsem využila Priority bording (kvůli zavazadlu)

Teď mi zbývá najít na letišti vchod do metra (má být v level -1) a dojet k hostiteli z Couchsurfingu (musím přesedat) 😅 Vždy říkám : stačí sledovat cedule a najdu to 👍

Poprosila jsem paní u automatu, ať mi poradí, který lístek si mám koupit, když chci jet do Vila do Conde - tam totiž bydlí můj hostitel. Zaplatila jsem 2,20€ a jela jsem "metrem" 40 min. POZOR kartička je dobíjecí, takže ji nevyhazujte ‼️ a vždy, když měníte linku, tak nezapomeňte validovat lístek 👍

Ze zastávky jsem šla ještě 20 minut pěšky, abych se k hostiteli (jmenuje se André) dostala. Dokonce jsem u něj nebyla jako jediná, kdo hledal nocleh. Seznámila jsem se ještě s 21 letou Španělkou. Hostiteli jsem přivezla lázeňské oplatky, aby okusil něco z ČR 👌

DEN 1

Ráno mě čekal nádherný výhled z okna 🤗 Jooo moře (co moře, ale rovnou oceán) a palmy - to moje srdíčko zaplesalo 😍

Od něho jsem šla 2 km na zastávku a jela přes hodinu ke katedrále Sé, odkud začíná moje cesta. Tam jsem si vyzvedla za 2€ kredenciál, do kterého budu sbírat razítka z ubytování, kaváren nebo restaurací. Podmínkou pro ubytování v albergue je mít 2 razítka za den.

Jdu na to 🤗 čeká mě dlouhá cesta. Nechápu, že na ceduli je jiný počet km ... no uvidíme. Jak už jsem psala, mám v plánu ujít cca 25 km denně.

Bylo krásných 17 stupňů ☀️ po cestě jsem nepotkala ani jednoho poutníka 👌🤔

2x jsem si nebyla jistá, zda jdu správně, protože najednou bylo na ceduli napsáno, že se jedná o pobřežní cestu, ale já chtěla jít centrální. Nakonec se ukázalo, že cesty jsou stejné a později se oddělují. Potom šipka ukazovala vpravo, ale oficiální značka jiným směrem. Vybrala jsem si tu ofiko, ale šipky najednou zmizely 🙈 později na mě jedna vykoukla a hned jsem si oddychla. Celkově pak šipek ubývalo. Přitom dřív na vás skákali co 20m 😀

Po cestě jsem viděla pozůstatky po karnevalu, který tu byl (avšak stále hrála hudba z rozhlasu a mluvili pořád něco o karnevalu).

Cestou mě pozdravil jeden cyklista: Bom caminho 👣 tak mě to potěšilo, že mi přeje někdo cizí hezkou cestu.

Ke konci trasy se objevily najednou 2 šipky. Bylo to z důvodu, že si můžete vybrat mezi nebezpečnou trasou nebo to obejít a nachodit o 2 km víc. Samozřejmě jsem si vybrala tu bezpečnější 👍

Když jsem došla do albergue, stopař (součástí Mapy.cz) mi ukazoval od katedrály v Portu 26,6 km (plus 2 km jsem nachodila od hostitele na zastávku) 🤗 Takže za dnešek 28,5 km. Myslím si, že dobrý (plním plán).

V albergue jsem se zapsala, zaplatila 5€ a užívala si pokoj sama pro sebe. Tam jsem se ještě seznámila s párem z Ruska. Avšak momentálně 2 roky žijí ve Španělsku. Později přišel ještě jeden poutník. Celkem jsme tedy byly 4 a to poskytovali ubytování pro 72 osob 😀

Počet puchýřů: zatím 0 🥳

Porto - Vairão 26,5 km

DEN 2

Měla jsem budík na 7:30 a že vyjdu max v 8:30 .. no a co myslíte? Vyšla jsem až v 10 😅 Venku totiž pršelo a moc se mi do toho nechtělo. Musela jsem si vzít ty druhé boty a kupodivu v nich zvládla 19 km. Byla jsem za ně ráda, i když mě tlačil malíček, protože ten terén nebyl vhodný na botasky. Navíc jsem ráno trpěla průjmem 🙈 takže když už jsem vyšla, tak jsem se zase vrátila na záchod 😅 vzala jsem si prášek a po zbytek dne už naštěstí dobrý.

Cestou jsem opět narazila na pár z Ruska. Šla jsem s nimi cca 7 km, protože měli v plánu ujít míň. Pak jsem šla sama až do města Barcelos - krásné město 👌 Opět jsem nepotkala žádného poutníka a na ubytování jsme zase byli jen 4 😀

Když jsem si pomyslela, co bych tak dala za nějaký pomeranč, tak během 20m se objevili 🍊🍊 voda i pomeranče zdarma. Mňam, to jsem si pochutnala. Hned mi to zvedlo náladu.

Ušla jsem 30 km 🥳 a 2 km hledáním marketu, jenže všude, kde jsem byla, tak bylo zavřeno kvůli svátku.

Počet puchýřů: 2 🤨 (to mám z těch druhých bot, po 19 km jsem je vyměnila zase za botasky). Propíchla jsem je (jako vždy) pinzetou, protože jehlu jsem s sebou nebrala.

Vairão - Barcelos 30 km

DEN 3

Můj narozeninový den 🥳

Měla jsem v plánu jít z Barcelos až do Ponte de Lima, což je 34,5 km dlouhá trasa. Skvělé bylo, že bylo po cestě dost pítek, abych mohla doplnit vodu.

Několik km jsem šla s jednou holkou z Ruska. Už to bylo její třetí camino 😳

Posledních 10 km začínalo být krušných. Začínala jsem dělat více pauz. Doplnila jsem energii mandarinkou u stromu s kamínky 🍊 Na kamínek jsem, jako ostatní, napsala svoje jméno a datum. Pak jsem si sedla na lavičku naproti domu a paní na mě volá, zda nechci pomeranč. No kdo by to odmítl, že? S radostí jsem ji poděkovala. O pár km dál zase byla krabička se sušenkami pro poutníky. Tohle se mi líbí, jak se o nás starají ☺️

Začalo se stmívat. Zbývalo ještě 1,5 h než dojdu do albergue. Později jsem vytáhla čelovku a 4,5 km šla ve tmě. Snažila jsem se hledat šipky. Už mě tak moc bolely nohy, že jsem si myslela, že nedojdu včas do ubytování. Zavírali v 9 večer a já došla ve 20:02 na recepci 🙈 Bylo to dlouhých 12 hodin, které jsem nachodila za celý den.

V ubytování nás bylo celkem 11, z toho 4 byli Češi. Taková radost slyšet náš jazyk 🤗 Všichni se mě začali ptát, zda jsem v pořádku. Nemohla jsem už moc chodit, všechno mě bolelo a v obličeji jsem prý byla celá červená. Celou noc mě bolely kyčle, chlapi chrápali ... to zase byla noc 🙉 a ještě ke všemu byly všechny spodní postele obsazené, takže jsem musela lézt až nahoru 🙄

Barcelos - Ponte de Lima 34,5 km

DEN 4

Každé ráno si mažu nohy měsíčkovou mastí.

Každý večer si dávám 400 mg hořčíku v prášku, aby se mi zregenerovaly svaly.

Vycházela jsem z albergue jako poslední 😆 prostě v 7:45 (to jsem začala vylejzat ze spacáku) už tam nikdo nebyl 🤔

Tentokrát jsem šla jen 17,5 km (teda šlo se převážně do kopce, takže i tak to bylo hodně). Stejně jsem však nachodila o 7 km navíc 🙈 To se stane, když jdete nakupovat do vzdáleného supermarketu (od albergue) v pyžamu, bundě a žabkách nebo když chcete vidět víc památek 😅 nebo dokonce, když stopař přestane zaznamenávat trasu a vy se vracíte, jen abyste to tam měli všechno 😀

Snídaně mě stála jen 4€. Úplně super věc je, a to nejsem milovník kávy, že tu mají kafe za 1€. Každý den si ho koupím hlavně kvůli kofeinu, který tu potřebuji.

Nebylo moc skvělý vidět značku "nebezpečný most", když zrovna pod ním stojíte 🙈

Rozesmálo mě místo, kde bylo strašně moc šipek, že by se našel vážně jen blbec, který by nepoznal, kam má jít. To jako vážně jich muselo být tolik? 😀😀

2,5 km před příchodem do albergue jsem si dala zaslouženě portugalské pivo Super bock 🍺

Albergue v Rubiães byl dle mého názoru nejlepší. Dokonce jsem si tu mohla v pračce vyprat prádlo za 2€.

Od Čechů jsem dostala teplou polívku 🤗 ta bodla.
Byla jsem nakoupit Francouzce Nicole (60 let) 2 jablka - ptala se, kolik mi má zaplatit. Jelikož to stálo jen 0,60€, tak mi bylo blbý si něco od ní brát a řekla jsem jí, že to má jako dárek ode mně ☺️

Přes 100 km je už za mnou. Jupíí.

Hlásím už 4 puchýře 🤨😅

Počet lidí na albergue včetně mě: 9 👌

Ponte de Lima - Rubiães 17,5 km

Portugalsko -> Španělsko

DEN 5

Udělala jsem osobní rekord - 37 km 🥳🥳 Už ale nikdy víc nechci zažít tolik bolesti, co to přineslo 😢 🙈

Ten den jsem měla k jídlu pouze 2 croissanty, 2 tuňáky v konzervě a jablko 🍎

Cestou z albergue jsem 2x narazila na Nicole (viz foto). Uměla dobře anglicky, protože žila 3 roky v USA. Mám ráda povídání si s lidmi, které mají zajímavé příběhy 😊 Člověk si i krásně procvičí cizí jazyky 👍

Merino oblečení mi přes noc neuschnulo, tak jsem si ho přehodila přes batoh a sluníčko tomu pomohlo ☀️

Ještě na území Portugalska jsem si šla vybrat do bankomatu eura - kurz 28,76 Kč 🙈 Kvůli tomu, jak moc cestuju, jsem si zařídila účet u Equa bank a nyní jsou výběry v cizině ZDARMA 👌🤗

Most byl dělící čarou mezi Portugalskem a Španělskem. Stačilo udělat pár kroků a hned jsem byla v jiném státě 🤗😀 Takže Nikčo, vítej ve Španělsku - ve městě Tui 👍 Měla jsem moc velké oči dojít až do 16 km vzdáleného města O Porriño. Trpěla jsem, ani nevíte jak 👣😭😨 Celou dobu jsem nadávala, že já kráva nezůstala v Tui. Jenže tam jsem ještě síly docela měla. A za celou dobu žádné ubytování - a to jsem si přála, aby se stal zázrak a nějaké se ukázalo. Po pár kilometrech jsem si uvědomila, že se měnil čas (stejný jako v ČR) 🤨 a tady navíc zavírají albergue už ve 21:00. Přišla jsem tedy o 2 hodiny času 😳 Hádejte v kolik jsem asi tak došla do ubytování - ve 20:37 ⁉️ 😰 To jsem měla mega štěstí 🍀

Hořel mi obličej 🔥 asi jsem se spálila od sluníčka ☀️

Na albergue jsme byli pouze 2 😀 Ten druhý se ukázal jako kluk, kterého jsem si všimla v albergue v Ponte de Lima. Kecali jsme spolu asi 2,5h. Pak jsem se šla koupat a spát jsem šla až v 1:07 🙈 a to jsem se ještě dozvěděla zprávu, že musíme opustit ubytování už v 8:00. Takže hezky budíček na 6:40 a pouhých 5 hodin spánku. Tohle už nikdy víc 😀

Jo a 8 km před cílem se dělí trasa - můžete jít vlevo nebo vpravo. V průvodci je doporučeno jít vlevo. Jeden Čech mi ji taky moc chválil. Jak půjdu kolem meandrů a tak - no viděla jsem vše až na ty meandry, protože už byla tma. Zase 🙈🌙 takže jsem si svítila mobilem 🔦 jedinou výhodu pro změnu času vidím v tom, že se stmívalo až v 19:22. Takže cca 25 min jsem šla po tmě.

Rubiães - O Porriño 37 km

DEN 6

Yannick mě ráno pozval na luxusní snídani. Pro něj je to prý super levný, tak proč ne. Pracuje pro nějakého známého poslance v Německu 😳👍

Zatím se mi španělská část nelíbí. V Portugalsku to bylo takový více rozmanitější a hezčí.

Chtěla jsem zůstat v Arcade. Věděla jsem, že tam jsou 2 albergue - jedno funguje až od března (většinou se otvírají až ke konci měsíce) a druhé má být otevřeno po celý rok. Ani nevíte, jak mi bylo, když jsem zjistila, že je zavřené kvůli tomu, že malují 😱 Majitel albergue mi však nabídl, že mě svěže autem do 1,2 km vzdáleného ubytování. Odmítla jsem ho s tím, že je to camino a to prostě musím jít pěšky 👣 Poděkovala jsem a odešla. Kouknu na web a na bookingu už si rezervuji pokoj. Myslela jsem, že snad nedojdu, jak mě bolely nohy. To ubytování bylo mega nádherný a pouze za 11€ 🤩 já se cítila jak v sedmém nebi. Příjemný pán na recepci, pomohl mi odnést i tašku nahoru.

V albergue jsem opět potkala Emila (Holanďan), který učí na univerzitě na pedagogické fakultě (viz foto). Stal se takovým mým doktorem. Půjčil mi jeho krém na bolest, poradil mi, ať si vezmu paracetamol (poprvé jsem si musela vzít prášek, který jsem si sbalila do batohu) a ještě mi dal hořčík navíc 👌 Potom jsme šli spolu na večeři, tam jsem poznala další lidi z Německa. Byli moc fajn. Bavíme se a najednou zjistím, že Michaela slavila narozeniny ve stejný den jako já 🥳 Nemohla tomu uvěřit. Pak mi řekla, že její druhé jméno je Nicolina. A já na ni: kdybych se narodila jako kluk, měla jsem se jmenovat Michael 🙈 taková náhoda. Ona byla taky brunetka, docela jsme si byli podobné.

Za chvíli mně i jí přinesli kousek dortu. Nechápala jsem. Emil to prý objednal, abychom oslavili narozeniny 🤗 prý se ptal i na svíčky, ale ty bohužel neměli.

K večeři jsem si dopřála rybu s osmaženými bramborami a moc dobré červené víno. Restaurace patřila pod ubytování a jelikož jsme tam bydleli, tak jsme měli ještě 10% slevu 👌

Porriño - Pontesampaio 25 km

DEN 7

Kousek od ubytování mě zastaví pán, který vykecává s jiným poutníkem. Dal mi dřevěnou šipku na památku 🤗

Dále jsem pokračovala 7 km s poutníkem jménem Vincent. Pochází z Kanárských ostrovů, konkrétně z Tenerife. Tak jako každému, jsem položila otázku týkající se koronaviru 😷 Zajímá mě, zda má stejný názor jako já (ano, má). Kamarádi mi totiž píší, jak to tady máme.

Takže takhle:

V TV něco říkají o koronaviru, nikdo roušku nenosí (ani já ji nemám). Je to prostě jen chřipka a podlehnou na ni spíše jen staří lidé a lidé trpící dýchacími problémy.

Mám tak opuchlé nohy, že jsem je málem do bot ani nenarvala (tak je nemám ani pořádně utažené). Ale už konečně můžu zase chodit 🤗👣

Ve městě Pontevedra jsem si chtěla koupit nějaký krém proti bolesti. Viděla jsem 3 lékárny a všechny zavřené 🙁 Aha, ona je neděle. Už se smiřuji s tím, že si žádný lék nekoupím až najednou potkám poutníka z předchozího dne a ten mi poradil, že na lékárnách najdu seznam lékáren, které jsou dnes otevřené 🤓 Pro mě bylo rychlejší jít na Google a vyhledat si to. No, že mě to nenapadlo dřív 😅 250 m mimo cestu byla lékárna, která mě zachránila. Anglicky neuměli, ale slova au au a ukázání na nohu pomohlo 😁 Léčivý gel mě stál 13€.

V 16:23 jsem došla do albergue a koho tam nepotkám - učitele Emila 🤗 Asi 15 min po mém příchodu začalo děsně pršet 🌧 O chvíli později se tam ukázali ještě 2 poutníci. Takhle ve čtyřech jsme strávili hezký večer. Majitel nám připravil teplou večeři a popíjeli jsme víno 🍷

V 10 večer už foukal vítr rychlostí 37 km/h a srážky byly 25,7 mm 😳 Bylo to až strašidelné, jak všechno venku padalo.

Pontesampaio - A Portela 22,5 km

DEN 8

Dopoledne mě zastihl déšť a kroupy 🌧

Neuvěřitelných 200 km za sebou 🥳🤗

Pivo tu mají dobré 🍺 ale co se týče okolí, tak to stojí za prd, takže ani moc fotek nemám.

V ubytování jsem nakonec byla opět jen s Yannickem. Ten byl po 2 dny vždy o 10-15 km za mnou. Nakonec prý přidal (dal ten den 32 km) a dohnal mě. Chce být totiž další den v cíli. Chtěla jsem si povídat, ale nakonec jsem zničehonic na 2 hodiny usnula 😅😴

Teplá voda tam netekla, takže mytí těla byla vážně rychlovka 😀

A Portela - O Pino 22 km

DEN 9

Celý den má pršet 🌧 proto měním plány (už i kvůli bolesti mé levé nateklé nohy) a rezervuji postel v cca 16,5 km vzdáleném albergue.

Po 8 km zajdu do kavárny na snídani a během té doby přestalo pršet 🤗 hned se půjde líp

V ubytování jsem byla zcela sama. Bylo zvláštní tam přijít ještě před 14:00 😀 ale potřebovala jsem relax. Zašla jsem si u nich na královskou večeři. Objednala jsem si menu pro poutníky za 8€. Přinesli mi polívku (měla jsem tak 3 plné talíře), bagetu, červené víno a potom talíř se slaninou, vajíčkem a hranolkami 🍳🍟 byla jsem přežraná (jsem se cítila opravdu jako 🐷). Ještě jako dárek jsem dostala zmrzlinu s příchutí kiwi. Takže pokud půjdete kolem, určitě se tam zastavte (Cruces Inn) 👍

A posledních 18 km si nechám na další den 👣

O Pino - Cruces 16,5 km

DEN 10

Den, kdy jsem to zdárně došla až do konce 🤗

Po prvních 8 kilometrech jsem musela už odhodit batoh a dát si pauzu. Posledních 10 km - to už musím dát. Začala jsem počítat každý kilometr a kupodivu ty čísla šly rychle dolů 😀

Asi 3 km před samotným závěrem cesty bylo možné se vydat 2 směry. Já jsem si vybrala tu o kousek kratší, protože jsem potřebovala jít skrz město a najít lékárnu - opět 🙈 Začali mě totiž trápit opruzeniny, jak jsem se zpotila, a bylo to stále horší. Takže dalších 9€ (u nás to seženu okolo 100 Kč), které jsem musela vyndat z peněženky.

Začalo pršet. Poslední 2 kilometry jsem najednou zapomněla na bolavou nohu a pomalu si běžela pro vítězství 🥇 Dokonce jsem až pomalu odstrkávala lidi, kteří se mi pletli do cesty 😅 a najednou jsem tam stála, před onou katedrálou v Santiagu de Compostela.

Cruces - Santiago de Compostela 18,5 km

Potom jsem si zašla pro compostelu (diplom). Tam mě dali desinfekci na ruce, papírek s číslem a až vyhlásili moje číslo, mohla jsem jít dovnitř. To pouzdro se tam dalo přikoupit.

Vycházím ven a hledám restauraci, abych si dala něco dobrého k jídlu. Vybrala jsem si menu za 12€ - polívka, víno, druhý chod a dezert. Kdybych ten den přišla mezi prvními 10, tak bych měla menu pro poutníky zdarma.

Zaplatím, chystám se jít do ubytování Albergue Linares (doporučuji 👌 ) a najednou slyším Nikol, Nikol ... tak se otočím a tam Emile 🤩 prohodili jsme pár slov ... řekla jsem mu, že mi volali už 2x z ubytování, tak musím běžet, ale pro jistotu, ať mi dá na sebe kontakt. Já měla připravený mobil v ruce a on mi to začal psát na ubrousek. Ach ta stará škola (ale přitom používá prý iPhone X na všechno) 😀 Hodím si věci na ubytko a rychle běžím zpět, abych ho ještě zastihla (bylo to jen 700 m). Byl tam, a tak jsme si dali spolu červené víno. Zavírají 🙁 odcházíme a z hospody, kde jsem byla předtím, na nás volá Michaela 🤗 Tak jsem dala další 2 skleničky vína 🍷🍷 Emile mi tam dal dárek (takový přívěsek s dřevěným T) ... no já se tam rozbrečela 😭 a že musím ještě pokračovat k nim na ubytování. Tak tam jsem měla už ten den pátou sklenici vína 🙈 a musela jsem jim říct, že toho bylo dost, rozloučit se a odejít.

Byl to vážně skvělý den i večer. Myslela jsem, že už je nikdy neuvidím a že jsem vlastně v Santiagu teď sama. Byli taková moje camino rodina 😊

Nevím, jak jsem to počítala 🙈 asi jsem nevěděla, že únor má tentokrát 29 dní ... takže mi vznikl 1 celý den navíc, tak jsem se rozhodla jet autobusem další den do vesnice Fisterra, abych viděla KONEC SVĚTA 😉

Až na konec světa - vesnice Fisterra

Rozhodla jsem se koupit zpáteční lístek za 18,75€ do vesnice Fisterra. V dávné minulosti se věřilo, že tady je konec světa, protože dál už je jen oceán 🌊

Z autobusové zastávky je to ještě 3,5 km daleko než se dostanete k majáku, bodu 0 a poutníkově botě 🥾 Sem vede další poutnická cesta (má trvat cca 4 dny ze Santiaga de Compostela) a dostanete další diplom.

PORTO

Během 4 hodin jsem byla zase zpátky v Portu. Takový zvláštní pocit, když víte, že ten samý kus jste šli 10 dní 😬 Lístek jsem si kupovala už v polovině ledna, jelikož jsem obdržela 15% slevový kód na cestu s Flixbusem. Cena lístku byla cca 600 Kč.

Ještě večer jsem si koupila on-line lístek za 5,50€ (těch 50 centů je poplatek za placení kartou) do prodejny knih LELLO & IRMAO. Zde se totiž nachází dřevěné schodiště, kterým se nechala inspirovat J. K. Rowling při psaní knih o Harrym Potterovi 👌 Já si tam koupila knížečku Alenka v říši divů se zlatými okraji listů (samozřejmě v angličtině). Super je, že dostanete slevu 5€ při ukázání vstupenky 🤗

Bylo skvělých 16 stupňů a svítilo sluníčko ☀️ Tak jsem posedávala v historické části Ribeira (je zapsána na seznamu památek UNESCO) a koukala na most Ludvíka I. Dokonce jsem vyšla několik schodů, abych se prošla po horní části mostu. Můžete tam však jet i lanovkou. Tam nahoře je úžasný výhled na celé město. Lze vidět i věžičky katedrály Sé, odkud vedly mé první kroky Svatojakubské pouti 😊

Večer jsem si zašla do restaurace a objednala jsem si portugalské jídlo Francesinha. Bylo mi to doporučeno mým hostitelem (další 2 noci jsem opět byla u něho), ale moc mě to neoslovilo. Je to taková bulka, ve které je párek se šunkou. Na bulce byl rozpečený sýr a to vše bylo přelité speciální omáčkou. Prý se ta omáčka dá udělat i doma, ale trvá to několik hodin.

Byly to úžasné 2 týdny plné dobrodružství. Jak už jsem psala na začátku, kdy jindy vyrazit než teď. Za 7 dní po mém návratu zavřely hranice kvůli koronaviru. Byla jsem tedy jedním z posledních poutníků, kteří v roce 2020 absolvovali Svatojakubskou pouť. Měla jsem ohromné štěstí. Po návratu do ČR mi přišel poštou přívěšek ve tvaru mušle (znak poutníků) od Nicole. Minuli jsme se o pár minut, kdy mi už odjížděl autobus zpátky do Porta, tak mi ve zprávě sdělila, ať očekávám poštu, když mi to nemůže předat osobně. Mám tak skvělou památku na ni.

Od 1. července se opět otevřely dveře katedrály v Satiagu de Compostela a také většina albergue. Tak neváhejte a vyražte co nejdřív. Do Portugalska můžete jet třeba stopem (teď to je taková sázka do loterie, když si koupíte letenky).