PORTORIKO – pro Evropany málo známá perla Karibiku

06.10.2019

Neexistují snad na světě dva takoví blázni jako jsem já s přítelem. Nejdříve si koupíme po 14 dnech vztahu letenky na Seychely a za další 2 měsíce na to si kupujeme letenky do Portorika, kam máme letět až za 9 měsíců, což je docela dlouhá doba. No každopádně už jsme třičtvrtě roku zpátky a stále spolu.

Těm letenkám nešlo odolat, protože každý zaplatil 8500 kč (obvykle 17 000 Kč) za zpáteční let z Vídně (tam s přestupem v Amsterdamu a Atlantě a zpátky v Atlantě a Paříži). Za tuhle parádní cenu byly letenky na hlavní sezónu - my letěli na poslední 2 týdny v lednu 2019. Po nějaké době jsme si říkali, že jsme se snad pomátli, protože nevydržíme tolik dní se jen válet. Musíme tam najít nějaká místa na výlety - ty jsem začala hledat cca měsíc před odletem. Nakonec jsem byla překvapená kolik toho tam je k vidění a že 2 týdny budou tak tak. Rozhodli jsme se totiž, že se podíváme i na další 2 ostrovy (Vieques a Culebra), které Portoriku náleží.

Chtěla bych upozornit na problém, s kterým jsem se potýkala. Nikde jsem nenašla články ohledně Portorika, které by mi pomohly s cestováním po této zemi - maximálně něco málo o hlavním městě San Juan, protože tam kotví výletní lodě. V tu chvíli jsem byla ráda, že ovládám anglický jazyk a našla jsem pár článků i videí v tomto jazyce a dozvěděla jsem se o něco více. Navíc je unikátní událostí to, když se v této zemi objeví Evropan.

Čím víc se blížil den odletu, tím víc jsme se přikláněli k názoru, že se budeme přemisťovat dle situace a necháme tedy všechno na poslední chvíli. Ještě 10 dní před odletem jsem si musela znovu zařídit turistická víza ESTA (Portoriko spadá pod správu USA), protože by mi uprostřed dovolené skončila jejich platnost. Měla jsem štěstí, že mi ho schválili, protože v USA nastala situace, kdy úředníci pracovali "zadarmo" - nebyl schválen plán na hospodaření. Takže někteří čekali na toto povolení i více jak 72 hodin a mě to chvála bohu přišlo hned druhý den (obvykle to trvá pár minutek a mně bylo divný, že mi stále nic nepřišlo, dokud jsem nečetla článek, co se v Americe děje). Následně jsem měla strach, aby i kontroly na letištích fungovaly normálně. Pak přišly další zprávy. Na webových stránkách jsem se dočetla, že díky zastavení provozu federálních vládních úředníků v USA by měla pevnost El Morro zůstat otevřena (alespoň do 21.1.) a deštný prales El Yunque by měl zůstat během této situace otevřen. Doufala jsem, že se tam podíváme, když přilétáme 4 dny před možným uzavřením. No, vyhlídky nebyly moc pozitivní.

A aby těch nečekaných událostí nebylo málo, tak pouhé 3 dny před odletem, kdy máte vymyšlen plán, jak se dostat levněji k přístavu jsem zjistila, že od října 2018 udělali nový terminál ve městě Ceiba (původně jsme chtěli jet z Old San Juan do města Fajardo) a všechny transfery přesunuli sem. Takže jsem znovu vyhledávala možnosti půjčení auta u města Ceiba, nové odjezdy trajektů atd. No, čeká nás velké dobrodružství.

Časový posun je - 5 hodin. Jak už jsem psala, Portoriko patří pod USA, tak se tu platí dolary a všichni mluví anglicky, což je velkou výhodou oproti Dominikánské republice, kde jsem si téměř ani neškrtla. Tam vedla španělština, kterou neovládám (maximálně umím říct tak ahoj, děkuji a pivo).

Původní návrh byl, že pojedeme rovnou na jeden z těch ostrovů. Jenže díky informacím ohledně památek jsem navrhla, abychom přespali v San Juan, druhý den dopoledne si prohlídli část města, ale hlavně pevnost El Morro a následně se vydali na trajekt. Tak jsem tedy zařídila ubytování na první noc v části Miramar v Hostel H1 Miramar za 700 Kč/osoba v soukromém pokoji pro 2. Poslední noc jsme využili stejného ubytování, ale tentokrát jsem rezervovala pokoj pro 6 lidí za 500 Kč/osoba, přičemž jsme tam stejně byli sami. Všechny ostatní ubytování jsem zařizovala ze dne na den, protože jsem nevěděla, kde a jak dlouho budeme.

Přiletěli jsme do Portorika, hurá. Před letištěm je autobusová zastávka a tam jsme nasedli na autobus T5, který vede do centra San Juan. Jízdné se kupuje u řidiče - do kasičky hodíte 0,75 $ (mějte tedy u sebe drobný). Ubytování jsme našli v pohodě, opět mi tu pomáhaly offline mapy MAPS.ME. U večeře jsme se všichni ubytovaní sešli u stolu (za jídlo se vhodila libovolná částka do kasičky hostelu), popovídali si a řekli si, že pojedeme na San Sebastian Street Festival, který se koná od 16. do 20.1. 2019. Byli jsme teda hodně unavení, ale nemohli jsme si to nechat ujít. Holky objednaly Uber za 10$ (bylo nás 5, takže 2$ každý ) a ve 21:30 jsme se vydali do centra. V ulicích hrála muzika, policajti byli na každým kroku (mimochodem: majáčky mají zelenou a modrou barvu) a hlavní scéna se odehrávala na 3 "stejdžích". Byl to super zážitek.

Druhý den ráno jsme se vydali pěšky k pevnosti El Morro. Už jsem si připravovala 7 $ za vstup (1 osoba), ale přišlo překvapení v podobě vstupu zdarma, a to právě kvůli již zmiňované situaci v USA. U této stavby je přilehlý hřbitov Santa María Magdalena de Pazzi a na něj je božský pohled. Dokonce se tam pohyboval velký leguán - to teda i cestou v takovým parčíku. Následně jsme chtěli chytit autobus, abychom se dostali do přístavního města Ceiba, jenže místní nám říkali, ať to neděláme, protože na ně není spoleh a když už, tak by cesta trvala minimálně 4 hodiny. Holčina z hostelu nám pomohla sehnat Uber. Cena se pohybovala pořád nahoru a dolů - stále okolo 150 $, až nakonec se objevilacena 77 $. Uff. Cesta trvala pouze 1 hodinu a dorazili jsme akorát 15 min před odjezdem trajektu. Tak jsme si koupili za 2$ lístek na trajekt, který plul na ostrov Vieques. Plavba trvala 35 minut. Tam jsme si vzali Públicos (minivan taxi) za 5$/osoba a vzal nás do zamluveného ubytování Lazy Hostel. Den předem jsem koukla na Booking a zaplatila jsem 1800 Kč/osoba/3 noci. Jelikož už bylo pozdní odpoledne, šli jsme se podívat do okolí a pozorovat západ slunce na Coconut Beach. Na pláži se proháněli koně a to byla vážně nádhera. Večer jsme si ještě v restauraci dali večeři a místní pivo Medalla light premium. Chutná jak naše 10 ° pivo a prodává se v malé plechovce (v restauraci stojí cca 2$, 6 pack v obchodě necelých 6$).

Následující den jsme si to štrádovali na pláž Playa Negra, která je známá černým pískem. Cesta je dobře značená, takže tam trefíte snadno. Opět potkáváme několik koňů. Byla jsem ráda za žabky, protože tam byla spousta velkých kaluží. Dojdeme na pláž, kde nikdo není, protože oni jsou zvyklí vstávat až později. Takže klidně v 9 ráno budete mít pláže v hlavní sezóně vážně sami pro sebe. Najdeme si místo, kde leží na písku půlka stromu a na větve rozvěšíme prádlo, které jsme si na ubytování večer vyprali v ruce a bohužel do rána pořádně neuschnulo. Z toho plyne, že člověk nemusí s sebou brát tolik věcí a tahat se s velkou taškou nebo kufrem. Stačí mít třeba 2 trička, které si může přeprat v umyvadle. Na tomhle místě jsme poprvé zkusili udělat fotky pomocí takového polokulatého přístroje, abyste mohli udělat fotku pod i nad vodou zároveň. Ačkoliv se zdálo, že hladina je klidná, tak to moc nešlo. Naštěstí se nám to povedlo jinde.

Později jsme šli prozkoumat další pláže na ostrově a došli jsme až k bioluminescentní zátoce, abychom věděli, jak to vypadá za dne. Totiž ve správném postavení Měsíce (New Moon) můžete vidět modrý světélkující plakton na hladině. Díky internetu jsem věděla, že jsme na ostrově ve špatném období (Full Moon). Prý bychom ho trošilinku viděli, ale to nám za 50 $ na osobu (večerní projížďka na kajaku) nestálo za to. Avšak další den jsme mohli na nebi sledovat dva spojené úkazy - krvavý Měsíc a úplné zatmění Měsíce. To jsem si říkala, že by mohl být plankton vidět, ale zase bude skvělé pozorovat krvavý Měsíc někde na kopci mimo světla. Někteří vykladači Bible tvrdí, že krvavý Měsíc souvisí s proroctvím a že je znamením konce světa. Rozhodli jsme se pro pozorování Měsíce. Začalo to ve 22:36 a konec byl ve 3:48. Bylo několik hodin delší než u nás v ČR. Byla to vážně paráda.

Moc jsme toho nenaspali, protože nás okolo 7:15 ráno vyzvedl taxikář, aby nás hodil do přístavu (7 km). Nevýhodou je, že se časy odjezdů trajektu často mění. Většinou maximálně o 30 minut. Měla jsem tak různé informace. Bohužel nám loď ujela o 15 minut a my museli čekat 3 hodiny na další. Další nevýhodou je, že nemůžete jet z ostrova Vieques přímo na ostrov Culebra. Musíte se vrátit zpět do přístavního města Ceiba a odtud teprve na druhý ostrov.

Pro představu sem napíšu časy odjezdů dle 9. 1. 2019:

Ceiba - Culebra (7 dní v týdnu) v 6:00, 10:30 a 15:00

Culebra - Ceiba (7 dní v týdnu) v 7:15, 12:00, 16:45

Ceiba - Vieques (7 dní v týdnu) v 6:30, 9:30, 14:30, 16:30

Vieques - Ceiba (7 dní v týdnu) v 7:45, 10:45, 15:30, 17:30

Ty 3 hodiny byly zdlouhavý. Později nám prodali lístek za 2$ zpět do města Ceiba a hodinu před odjezdem nás pustili si sednout do čekárny. Já jsem čas využila na sepsání otázek spojené s praktickou částí mé bakalářské práce. Za 3 měsíce se měla odevzdávat a já jsem nebyla ani v polovině.

Škoda, že jsme nestihli ten první trajekt, protože by nám to krásně navazovalo. Takhle jsme museli čekat dalších 4,5 hodiny na trajekt na ostrov Culebra. Úplně promarněný den čekáním. Lístek tentokrát stál 2,25 $ na osobu. Cesta byla delší než na předchozí ostrov - 45 minut. Už jsme se blížili k Panenským ostrovům. Tam se mimochodem dá letět z hlavního města Portorika každou chvíli.

Předchozí den jsem nám rezervovala ubytování v Hotelu Kokomo za 1500 Kč/3 noci/osoba. Nachází se ihned naproti přístavu, což je ideální pozice. Kdo nehledá komfort a čistě přístřešek na přespaní, tak mu to bude stačit. Moc hezkých ubytování tu stejně nebylo kvůli hurikánu Maria, který tuto zemi zpustošil rok a půl před tím, než jsme se tu objevili my. A tady veškeré obnovy trvají dlouho. Hurikán tenkrát usmrtil přes 4000 lidí. Tak si umíte představit tu sílu.

Na tomto ostrově se prohánějí na silnicích auta značky Jeep a taky spoustu golfových vozítek. Je to takový fajnový ostrov. Spousta Američanů sem přijede lodí ráno a odpoledne zas pádí zpět. Jestliže jste si začali říkat, že bylo na ostrově Vieques dráž, tak tady to bylo ještě dražší.

Pro srovnání jsem si zapsala ceny například té samé konzervy s tuňákem:

V San Juan 0,89 $, na ostrově Vieques 1,79 $, na ostrově Culebra 2,99 $

Jinak toastový chléb v Portoriku stojí 3,19 $ a 1,5l vody 1,79 $ (1 dolar = cca 23 Kč). Co se týče vody, tak se vyplatí koupit galon a rozdělit do 2 PETek. Galon vody (= 3,78 l) stojí totiž 2,59 $.

99% turistů si to směřuje na nejznámější krásnou pláž Flamenco Beach. Ta je ovšem zpoplatněná. Zaplatíte 2$ a na ruku vám dají barevný náramek. Každý den se barva náramku mění. Na konci pláže se nachází tank, respektive 2 - jeden na souši a jeden v moři. Pláž byla totiž dlouhá léta využívána pro výcvik amerických vojáků. Koupili jsme si tam od zmrzlináře 3 kopečky zmrzliny za 2 $, což je nádherná cena až jsme se divili. Dostanete se sem z přístavu buď minibusem za nějaký poplatek, nebo můžete jít 4,5 km pěšky jako my. Podruhé jsme si však stopli paní v golfovým vozítko, protože v tom vedru do toho kopce se šlo hrozně.

Byli jsme se pěšky podívat i na pláž Playa Tamarindo, což mi připomnělo náš český rybníček. Voda tu byla mělká a pláž plná kamínků i mrtvých korálů. Přítelovi se podařilo zachytit na kameru rejnoka i mořskou hvězdu.

Po 3 nocích opět sedíme na lodi a jedeme zpět do města Ceiba. Cestou jsme viděli v moři delfína. Měli jsme v plánu si půjčit auto u AVIS a pamatovali jsme si, že jsme viděli prodejnu 8 km daleko od přístavu. Rozhodli jsme se stopovat. Po nějaké době nám zastavil pán a ptal se co potřebujeme, načež nám povídá, že v přístavu je paní od té firmy a že nás pak vezme minivanem k prodejně. No super, protože se nám nechtělo jít pěšky. Usedneme do minivanu a najednou se spustí liják. Bacha, platit lze pouze kartou. Půjčujeme si Nissan Versa Note za 403 $ (cca 9200 Kč) včetně pojištění na 5 dní. Dále se vám bude účtovat denní platba mýta 3,95$ + úseky, které projedete. Týden po návratu auta se to vše zúčtuje a strhne z karty. Mimochodem benzín stojí okolo 0,70 $ (16 Kč) za litr.

Na navigaci nastavujeme směr El Yunque, což je jediný deštný prales na území USA. Vjezd je zdarma. Zde se nachází několik vodopádů a věží s vyhlídkami až na oceán. Doporučuji jít k věži Torre Mt. Britton. Ten den jsme ještě zavítali do města Ponce. Za nejhezčí část města považuji okolí Parque de Bombas. Ubytovaní jsme byli u hostitele jménem Mike (odkaz zde) za 1000 Kč/pokoj/noc.

Cca 45 km odsud se nachází ostrov Gilligan´s island. Koupete se tu mezi mangrovníky a spoustou rybiček. Zpáteční lístek stojí 10,90 $ a plavba trvá 15 minut. Loď vyplouvá každou hodinu, s tím, že se začíná např. v 10:45, v 11:45 atd. Poslední loď jede zpět v 17:00.

Poté jsme si udělali výlet do části Cabo Rojo, kde se nachází krásný maják, útesy a je tam prostě nádherný výhled na Karibské moře. Vydržela bych tam sedět hodiny. Poblíž je pláž Combate Beach a u ní vede taková cestička, kde je spousty kaktusů, lítají tam barevní ptáci, ale taky i hodně komárů. Berte si repelent. Já jsem si kvůli tomu koupila krém (sprej by mi na letišti vyhodili). Rozhodli jsme se spát v autě asi 1,5 km od Buyé Beach a ta noc se mi stala osudnou. Šla jsem vykonat potřebu do vyšší trávy a ten třetí krok jsem neměla dělat. Byl tam ostnatý drát a mně začala téct krev. No štěstí, že s sebou vždy beru dezinfekci, zásyp a náplasti. Mám tak na noze pěknou památku na Portoriko.

Další den jsme se vydali na onu pláž. Parkovné stojí 4 $, ale dá se parkovat zdarma o kus dál podél silnice. Lze si tam půjčit paddleboard za 20 $/ hodina od PÁ do NE v časovém rozmezí 8:00 - 16:00. Je lepší přijít brzy ráno kvůli rezervaci a klidnější vodě. No, mně se zdála klidná dost, ale prý už to nebylo dobrý, a to jsem tam byla v 9:45. Ten den jsme si to ještě namířili ke Gozalandia Falls, které najdeme poblíž města San Sebastian. Za parkovné se platí 5 $, ale lze zaparkovat před vjezdem na parkoviště (asi o 800m dál) a tím ušetříte (někteří Amíci taky takhle parkovali). Každopádně od každé osoby pak chtějí 1$. Neskočila jsem si, ale pouze zaplavala. Byli tam dokonce rybičky.

Opět jsme spali v autě. Ráno nás čekala prohlídka největšího jednoaparátového radioteleskopu na světě u města Arecibo. Ten jste mohli vidět např. ve filmu Zlaté oko (agent 007 Pierce Brosnan). Otevřeno pouze od středy do neděle (10:00 - 15:00) a vstup pro dospělého stojí 12 $ + daň. Dle trasy nám to vycházelo na pondělí, a tak jsme si cestu prodloužili a zamířili nejdříve sem a potom se vrátili zpět na západní stranu k pláži Crash Boat Beach. Ubytovali jsme se u staršího páru za 1400 Kč/pokoj/noc. Po deváté ráno jsme už byli na pláži a nikde nikdo. Měli jsme tak pláž sami pro sebe. Avšak o víkendu to tu žije, všichni grilují nebo plují na paddleboardech (lze půjčit). Parkování je zdarma.

Předposlední den jsme ještě chtěli vidět záliv Mar Chiquita Beach, který je na hodně fotkách na Instagramu. Nedoporučuje se koupat dál než kousek od břehu, protože tu jsou silné proudy. I zde je parkování zdarma. Mají tu i odpadkové koše a záchody. Ten den jsme se zase ubytovali v hostelu jako naši první noc, jak už jsem psala výše. V hlavním městě jsme si ještě koupil 2 pohledy za 1,12 $ a známku do Evropy za 1,45 $. Přítelovi to nedalo a ještě jsme se prošli do známé části La Perla, kde se to hemží drogami. Docela jsem se tam bála, a to i ve dne. Já se tam blázen ptala i po nápoji Mavi, který jsem nejdřív sháněla v centru, ale místní říkali, že dnes už je těžké na něj narazit.

Když už jsme byli na letišti, koupili jsme si domů 2 místní rumy za 15 $. Byla zrovna akce, jinak by jeden stál 8, 99 $. Let nám zpříjemnil jeden businessman, který seděl vedle mě a nabídnul nám, že si můžeme vybrat jakýkoliv nápoj, jelikož má kupóny za létání, které mu brzy vyprší. Já si teda vybrala na cestu bílé víno. V Atlantě nás pak čekal 45 min přestup. Měla jsem z toho strach, že to nestihneme, ale štěstí stálo při nás. Doporučená doba na přestup na tomto letišti je totiž minimálně 90 minut. A tenhle výlet nás vyšel cca 25 000 Kč/osoba na 13 dní (15 dní s letem).