Nakonec to byla MALLORCA

22.09.2017

Nákup letenek na Mallorcu

Jednoho dne mi zabzučel mobil oznamující příchozí email. Ten jsem následně přečetla a zjistila, že jsou levné lety z Vídně do Palma de Mallorca. Kamarádka do mě pořád hustila, že by chtěla na dovolenou, ale že nechce jet sama a až budu mít nějaký super tip na dovolenou, ať se jí ozvu.

Volám jí, že se objevily letenky tam a tam okolo 1500 Kč za zpáteční let a zda chce jet, tak mi to musí dát vědět během pár minut, jinak je možné, že letenky už nebudou, načež mě překvapila a rovnou mi řekla: "Tak letíme." Jediným problémem u ní byl, že nemá povoleny online platby, tak ať to udělám za ní a pak mi pošle peníze - s tím jsem neměla žádný problém.

Termíny byly buď na 3, nebo na 4 dny a pouze v květnu. Říkám si: "je to malý ostrov, to bohatě stačí a v květnu tam aspoň nebude tolik turistů." Tak koupeno a hurá na dovolenou. Následně jsem začala mít strach, co když mi termín vyjde zrovna na zkouškový den. Uvidíme. Teď si tím nebudu lámat hlavu, až to přijde, tak to teprve budu řešit. Teď je leden. Těším se na další dobrodružství.

Plány, co vidět na Mallorce

Někdy v březnu sednu k počítači a zjišťuji, jaké památky můžeme na Mallorce navštívit. Obvykle naplánuji všechny trasy a co dělat každý den, ale teď jsem to nechala náhodě. Prostě se jen potulovat po městě a to mi bude stačit. Mám vytištěnou mapku se 3 místy, které bych chtěla vidět a to je vše. Kamarádka mi následně zaslala obrázek skalního oblouku v moři, který by chtěla vidět, ale že neví, kde se nachází. Kouknu na něj a chci ho vidět taky! Takovou nádheru nesmíme vynechat. Začínám po tom pátrat. Tento skvost se nachází na jihu ostrova.

Původně jsem přemýšlela, že pojedeme autobusem na sever ostrova a druhý den na jih. Jelikož jsme tam plánovali jet mimo sezonu, moc autobusů nejezdilo. Zvažovali jsme tedy si objet celý ostrov na skútru nebo automobilem. Přečetla jsem si pár článků a poprosila o rady a z toho vzešlo, že tam není moc dobrý terén pro skútr, takže na plné čáře vyhrál automobil. Jenže přišel kámen úrazu. Všude chtěli kauci 600 eur a výše. Zarazil se mi dech. Tak co teď? Domluvili jsme se, že to budeme řešit až na místě.

Kde budeme bydlet?

V některých státech využívám služeb Airbnb, ale tentokrát jsem se rozhodla pro Booking. Aby bylo jednoduššího rozhodování, poslala jsem kamarádce dvě možnosti. Levnější (5500 Kč/pokoj/4 noci) ubytování se snídaní, které je blíže k pláži, ale daleko od centra nebo naopak dražší (7000 Kč/pokoj/4 noci), také se snídaní, ale do centra pouze 3 minutky. Nakonec jsme se shodli, že se budeme více pohybovat v centru, když nebude teplo a zvolili variantu 2. Ale můj vnitřní hlas pořád říkal: "vždyť si četla, že se občas stává, že je v květnu i 30 stupňů." A to mě zahřálo u srdce. Mám moc ráda teplo.

Výhled z hotelového pokoje
Výhled z hotelového pokoje

Doprava na letiště

Další bod, který musíme vyřešit. Možnosti: auto, autobus, vlak. Jelikož jsme byli jen dvě a navíc bychom si museli pořizovat dálniční známky, možnost jet autem jsme zavrhli. Potom jsem porovnala ceny vlaku i autobusu a taky časy, kdy bychom mohli dorazit na letiště ve Vídni. Nakonec to vyhrála jízda vlakem. Zařídila jsem po nás dvě včasné jízdenky na Wien Hauptbahnhof a téměř vše bylo hotovo. Jenže - jak se dostaneme z nádraží na letiště? Měla jsem štěstí na zákazníky, o kterých jsem věděla, že bydlí ve Vídni, a tak jsem se jich zeptala. Doporučili mi jet vlaky ÖBB, které vyjdou na 3,90 euro. Další možností bylo jet vlaky CAT (City Airport Train), které jsou dražší (12 eur), a budete na letišti o pár minut dřív. Jelikož jsme měli ranní let, tak nám to bylo jedno. Stejně musíme vyrazit o den dřív.

Jízdenka z vlakového nádraží ve Vídni na letiště
Jízdenka z vlakového nádraží ve Vídni na letiště

Den D

Ráno jsem musela ještě do práce a už celá natěšená, až padne čas 15:41 a my vyrážíme na naši dovolenou. Cestou nás čekaly 2 přestupy a vše probíhalo tak, jak má. Na mobilu se změnila síť a to znamenalo, že už jsme v Rakousku. Čekal nás následující úkol: najít pokladny, koupit lístek na vlak směr letiště a najít nástupiště. Štěstí, že obrázky lístků jsou všude stejné, tudíž jsme pokladny našli hladce. Vše mají dobře označené, takže jsme našli i naše nástupiště hned napoprvé. Teď už jen čekáme na náš vlak na letiště. Vlak přijíždí a my nastupujeme. Zjišťujeme, že uvnitř je přítomna WI-FI síť a dáváme vědět známým, že jsme v pořádku. Během chvíle jsme na letišti a tam hledáme dobré místo na spaní. Skvělé místo se našlo asi až po hodině strávené na letišti a na střídačku spíme - hodinu já, hodinu kamarádka. Pak mi řekla kamarádka, že to vzdává, dá si kávu a že můžu spát už jen já. Stejně mi to nedalo a každou hodinu jsem se budila. Pořád jsem měla v sobě ten pocit, co když kamarádka taky usne a my zmeškáme letadlo. Konečně byly 4 hodiny ráno a můžeme jít na kontrolu příručního zavazadla. Pro kamarádku žádám pytlík na tekutiny, přičemž mi řekli, že to není potřeba, ať dáme batoh na pás. Podivila jsem se tomu, ale opravdu s tím nebyl problém. Mezitím jsme si udělali pár společných fotek a taky videí. Po chvílí nás vyzvali ke kontrole pasů a letenek a brzy jsme byli v letadle společnosti Eurowings. Letěli jsme s ní poprvé a žádné zpoždění nebo problémy se nevyskytly. Uf!

Blížíme se na letiště na Mallorce
Blížíme se na letiště na Mallorce

Cesta na hotel + první ochutnávka místní pláže

Po cca 2 hodinovém letu se vyskytneme na Mallorce. Vyjdeme z letiště a vím, že musíme hledat autobus č. 1, který nás zaveze až do přístavu, blízko našeho hotelu. Rozhlídneme se a vidíme mraky autobusů - je to jako hledat jehlu v kupce sena. Kamarádka se rozeběhla a šla hledat náš autobus. Já se rozhodla pro rychlejší způsob - zeptat se někoho. Pán mi ochotně pomohl a tak jsme šli směrem, jenž nám ukázal a autobus tam za chvíli přijel. Hurá! Ještě na území v ČR jsem narychlo stáhla offline mapy, které nám byly velmi užitečné. Cestou v autobusu sleduji trasu, kde se zrovna nacházíme a kde bychom asi tak mohli vystoupit. Mezitím se mě nějaká cizinka ptala, jestli jsme teď na zastávce, kde potřebuje vystoupit, jenže jsem neměla ani tušení, jak se ty zastávky jmenují. Omlouvám se, že jsem nepomohla. Tak a vystupujeme v přístavu a kocháme se výhledem na jachty.

Potom si v mapách nastavím, kam máme namířeno a jdeme. Jednou jsme bohužel zašli někam jinam, protože tam bylo více úzkých uliček vedle sebe, ale napodruhé se podařilo. Stojíme před naším hotelem. Byli jsme tam o 2 hodiny dříve, než jsme měli povolený check in, ale dovolili nám si zajít na terasu k bazénu a až potom se jít ubytovat. Moc jsem v to nedoufala, jelikož mi bylo přes email sděleno, že dřívější check in nebude možný, tudíž jsem si myslela, že nás nepustí ani k bazénu. Bylo to milé překvapení. Jdeme chytat bronz a dokonce po hodině už máme možnost se jít ubytovat. Bereme s sebou pár věcí a vyrážíme do města a zároveň na nejbližší pláž, která nás moc nenadchla, jelikož tam bylo hodně chaluh a navíc byla neděle a to znamená jediné - spoustu místních, kteří si vychutnávají volného dne na pláži. Tam jsem se seznámila s příjemnou Brazilkou Natashou, kterou jsem pozvala na náš výlet po ostrově a ona souhlasila. Dala jsem ji adresu našeho hotelu a druhý den v 9 hodin tam měla přijít. Kamarádka tomu moc nevěřila, ale já jsem byla opačného názoru - byla z toho nadšená, určitě hotel najde a dorazí.

V přístavu
V přístavu

Příhoda o zapůjčení auta

Kamarádka si na recepci všimla cedule s obrázky aut a jejich cen za půjčení. Ty ceny byly nádherné oproti těm na internetu. Rozhodli jsme se, že už nebudeme hledat žádnou jinou půjčovnu a zařídíme si to přes náš hotel. Řekli nám, ať využijeme dotykového stojanu na recepci a vše tam naťukáme. Jelikož jsme byli 2 (původně 2, nakonec 3, ale to jsme ještě netušili, že by někdo další s námi jel), stačilo nám to nejmenší auto - FIAT 500 za 36 eur. Pak se ukázala otázka, zda chceme do auta GPS navigaci a chvíli jsme zvažovali, že na to kašleme, vždyť máme mapu, ale pak jsem se musela zasmát nad sebou (vždyť já jsem ten, kdo bude řídit) a že radši si tu navigaci dáme, vždyť to je jen 12 eur navíc a máme jistotu, než někde bloudit. Chvála bohu, že jsme si ji navolili. Potom jsme zjistili, že to po mě chce údaje jako číslo pasu atd. Jdu tedy nahoru do pokoje pro pas, jenže než jsem sešla dolů, vše se smazalo a musela jsem vše nacvakat znovu. Vše udělám tedy ještě jednou a nepočítala jsem s tím, že to bude chtít platební kartu a vše už zaplatit. Běžím tedy znovu pro kartu. Než odejdu dolů, přijde mi zpráva od kamarádky, že se to opět vypnulo a že bude lepší si vše nafotit - takže fotím do mobilu a jdu dolů. Tak a hotovo. Máme zamluvené auto na druhý den od 9 do 21 hodin.

Prozkoumávání ostrova

Ráno se probouzíme do slunného dne a připravujeme se na náš výlet po ostrově. Dojdeme na recepci, kde čeká spousta lidí na automobil a připravený pán s papíry (smlouvy atd.) a klíčky od aut. O pár minut později dorazí i naše nová kamarádka Natasha a zároveň jdeme k pánovi na řadu my. Vše mi vysvětlil, podepsala jsem několik papírů a už mi předává klíčky od auta. Jdeme si vyzvednout auto na vzdálené parkoviště u jiného hotelu. Natashe sklápíme sedačku, aby si mohla sednout na zadní sedadlo, ale nešlo nám to dát zpět. Proto voláme znovu pánovi, aby nám pomohl. Nevíme co udělal, dělali jsme totiž to samé, ale dokázal to. Nasedáme a jedeme směrem do malého městečka s názvem Valldemossa.

1. VALLDEMOSSA

Ještě než vjedeme do centra města, kocháme se výhledy z okénka auta a povídám kamarádce, zda to není to místo, které mi ukazovala na mobilu. Bylo to ono! Zastavujeme na nejblíže možném místě a jdeme udělat několik fotek. Prý nesmí chybět ani skákací fotky. Takže z malé zastávky se to protáhlo na hodinu. Ha-ha. Prostě 3 holky co chtějí mít dokonalé fotky a videa.

V centru najdeme placené parkoviště a jdeme prozkoumávat městečko. Jedná se o lehce historické městečko, kde má své muzeum Fryderyk Chopin, ale do něho se nevydáváme, nakoukneme pouze do zahrad a pokukujeme po obchůdkách s kořením, čokoládou atd.

2. MAJÁK CAP DE FORMENTOR

Následně frčíme na sever ostrova, kde se nachází můj vysněný maják s nádherným výhledem na moře a skály. Než dojedeme k onomu místu, stane se nám jedna nemilá věc. Jsem na hlavní silnici, mohu jet rychlostí 90km/hod. a v dálce vidím, jak stojí na vedlejší silnici auto. Ale pořád čeká a kouká, až bude mít možnost vyjet. Zničehonic, auto vystartovalo a já musela dupnout na brzdu. Naštěstí se airbagy nespustily a my byli vcelku. Starý děda zřejmě nekoukal na náš směr. Já byla z toho trochu rozklepaná. Jedeme dál, cesta začíná být klikatá a je tu velké stoupání. Řidiči si musí dávat pozor, cesta je velmi úzká a každý tu jede cca 30 km/hod. Říkám vám, měla jsem srdce až v kalhotách (měla jsem ale šaty, ha-ha). Snažila jsem se držet na mé straně, v těsné blízkosti skal a doufala, že neodřu auto. Z počátku se mi to dařilo, dokud protijedoucí auto nejelo rychleji, měl auto pro 7 lidí, a najednou BUM! Zrcátko viselo na drátku a sklo bylo rozbité. Já jsem zajela víc ke kraji, aby auta mohli jet dál a ukazovala jsem jim, zda je volno. Druhé auto sjelo o kousek níž a čekalo na mé kamarádky, abychom si předali informace, kdyby náhodou někdo po nás něco chtěl v případě nehody.

Poté jsme vyjeli ten kopec a doufali, že tam bude nějaký obchod, kde by nám mohli půjčit izolepu. Hurá! Byla tam restaurace. Ze začátku mi slečna nerozuměla, proto musela zavolat kolegyni, která anglicky už uměla. Měli jsme izolepu! Jdeme k autu a dáváme zrcátko do snesitelnější podoby. Hlavně, aby to vydrželo dalších 200km. Musím říct, že jsme to udělali pořádně a zbytek cesty se ani nehnulo. Chvála bohu! Poté jsme si udělali spoustu nádherných fotek, jelikož ty výhledy byly okouzlující.

3. MANACOR

Nasedáme do auta a valíme si to směrem do vnitrozemí - do města Manacor, které je proslulé výrobou perel. Cestou dolů od majáku jsem měla ještě větší strach než nahoru, protože jsme byli na straně útesu. A v hlavě mi pořád znělo: "všechno bude v pořádku, určitě to je pojištěné, žijeme, nic závažného se nestalo". Ve městě Manacor jsem si připadala jak v bludišti. Jezdila jsem podle značek, ale nemohli jsme pořád najít tu správnou budovu. Když už jsme ji našli, měli zavřeno. Nakonec jsme se vydali podívat se na takovou zříceninu opodál. Každopádně mě toto město nenadchlo.

4. ES PONTÁS

Čekala nás poslední zastávka. Poblíž města Santanyí se nachází skalnatý oblouk Es Pontás. Chvíli nám to trvalo, ale nakonec pěší túrou jsme toto přenádherné místo našli. Dokonce jsme viděli dva mladíky, kteří stáli na oné skále a chystali se skočit do moře. Jeden z nich pak volal mamce, aby ji sdělil, že bude skákat a raději se s ní chce rozloučit. Byl to 30 minutový rozhovor a pak mladík skočil. Přežil to!

Cesta zpět na hotel + tankování auta

Později zjišťujeme, že je téměř 8 hodin večer, máme pronajaté auto do 9 večer a čeká nás téměř hodinová cesta k hotelu a po cestě musíme ještě natankovat. Měli jsme štěstí, že s námi byla Natasha, která si na mobilu vyhledala všechny možné benzínky, které byly po cestě a kupodivu v blízkosti našeho hotelu nebyla žádná, vše několik kilometrů vzdálené. Zastavíme u benzínky a chci natankovat a najednou přišlo zjištění, že nevíme, zda máme natankovat benzín nebo naftu. Prosíme tedy pána u vedlejší pumpy, aby nám poradil. Řekl nám, že když máme auto Fiat, tak určitě budeme mít naftu. Ale taky to všude možně zkoumal, kde by to mohlo být napsané. Ok, bereme naftu, Natasha platí a tím jsme byli srovnané. Předáváme auto (za to zrcátko nic zaplatit po nás nechtěli) a klíčky na hotelu a loučíme se s Natashou. Mezitím nám ještě poradila, jak se dostat na jiné, hezčí pláže, než je ta, na které jsme se poznali.

Zbytek dovolené + názor na Mallorcu

Další dva dny nebyly nijak výjimečné. Převážně šlo o plážování a nakupování v nákupním centru. Na obě pláže jsme se dostali autobusem - cena 3,10 € za jednu cestu. První pláž, která se mi opravdu více líbila než ta předchozí, se nachází ve městě Palmanova - cca 11 km od hlavního města. Nádherné moře - barvami připomínající Karibik. Strašně moc mile mě to překvapilo.

O další cca 3km dál se nachází druhá pláž (ve městě Magaluf) a ta byla ještě více magická. Z té jsem byla přímo unešená. Na obzoru se tyčil ostrov, který jste mohli na šlapadlech objíždět kolem dokola, jak se vám zachce - této možnosti jsme nevyužili.

Jedno dopoledne jsme využili k prohlížení památek v centru - mají zde nádhernou katedrálu. Tu musíte vidět!

Následující den jsme využili možnost slunění na terase u bazénu, jelikož se nám krátil čas do odletu. Musím říct, že 4 dny na Mallorcu bohatě stačí, aspoň jsme si ji užili naplno. Samozřejmě by se tu dalo vydržet i déle. Je tu toho moc, co objevovat. Tento ostrov doporučuji a věřím, že se sem opět vrátím.