2 denní sólo trek Harrachov -> Špindlerův Mlýn 

18.06.2020

Konečně můžeme překročit polské hranice, tak proč si třeba nevyjít do krásných Krkonoš. Tuto trasu jsem absolvovala vloni poslední 2 dny letních prázdnin. Kdo by si chtěl trasu prodloužit až k samotné nejvyšší hoře České republiky, Sněžce, tak ať čte až do konce (tu jsem prošla před pár dny).

Den předem jsem si sbalila důležité věci (hlavně power banku, jídlo a 2x 1,5l vody) do 35l krosny, spacák a samonafukovací matraci. Vstávala jsem brzy ráno, jelikož mě čekala 2,5 hodinová cesta vlakem až do Harrachova. Přijela jsem do horského městečka a šla jsem vstříc novému dobrodružství. V centru to žilo, já si samozřejmě musela koupit turistickou známku a pak jsem se vydala ke skokanskému můstku, kde se pravidelně koná mistrovství světa v letech na lyžích. Rekord Mamutího můstku si drží švýcarský skokan Simon Ammann už od roku 2011. Jako druhou zastávku jsem si zvolila u věhlasného 10 metrů vysokého Mumlavského vodopádu. Bylo tak neskutečně mnoho lidí, taky bylo krásné počasí, tak se není čemu divit, tak jsem poprosila lidi o pár fotek a vyrazila dál. Jediná jsem směřovala vzhůru a všichni ostatní s plnou náručí hub zas z procházky zpátky dolů do města. Cestou jsem nasbírala taky pár hub, které jsem pak darovala jedné mamince s kočárkem, aby si udělali doma třeba skvělou smaženici. Dále jsem pokračovala stále po modré trase. Nasbírala jsem si pár borůvek na nabrání sil a jelikož se začalo už stmívat, začala jsem pokukovat po místě na spaní na divoko. Rozdělala jsem si spacák asi 2 km před rozcestníkem U čtyř pánů, pozorovala jsem nádherný západ slunce a užívala si pohody. Noc už tak skvělá nebyla. Měla jsem příšerné noční můry - např. někdo mi kradl batoh, sjížděla jsem dolů se spacákem po svahu atd. Ty sny byly tak reálné, že jsem nevěděla, jestli se to děje nebo ne.

Druhý den jsem byla na nohách už o půl 7 ráno. Už jsem strachem nechtěla ani zavřít oči a znovu usnout. Zamířila jsem si to k prameni Labe. U něj se potkala starší pár, popravdě jsem tam nikoho nečekala. No, aspoň jsme si udělali protislužbu - navzájem jsme si udělali několik fotek. Potom mi nabídli Jagermeistera. Chápete to? Takhle po ránu .... No, abych je neurazila, tak jsem si pidi lůček dala. Poté jsem šla dál po žluté, kde jsem se na hranicích s Polskem napojila na červenou trasu. Bylo krásné slunečné počasí, tak jsem si to tam po hřebenech hor užívala. Mým obrovským překvapením bylo vidět úžasné místo nazývané Sněžné jámy. Ach, ten výhled na jezera. Dost tam foukal vítr, tak jsem si musela vzít na sebe mikinu. Na tomhle místě jsem strávila přes hodinu. Takže opravdu doporučuji toto místo nevynechat. Následně jsem si to mašírovala směrem na Mužské a Dívčí kameny. Další zajímavé místo. Když jsem došla konečně k Petrově boudě, scházela jsem dolů po žluté trase, na níž narazíte na kapličku Sedmidolí. Jelikož jsem byla plná sil, rozhodla jsem se si trasu prodloužit. U rozcestníku Pod Pevností jsem zahnula na cestu podél vody (modré značení) až jsem došla k Boudě u Bílého Labe. Tam se můžete občerstvit (je tam i studánka, kde můžete načerpat vodu) a pokračovat po žluté do centra Špindlerova Mlýna. Tato celá trasa má 33 km.

Popřípadě je tu možnost si udělat 3 denní trek a u Boudu Bílého Labe se vydat podél Čertovy strouhy až k senzačnímu vodopádu. Sem chodí podstatně méně lidí než k Mumlavskému vodopádu, takže si toto místo více vychutnáte. Potom bych se vrátila zpět a ubírala bych se k Luční boudě po modré trase vedoucí současně s tokem Bílého Labe. Na Luční boudě si můžete dát místní pivo Paroháč za 70 Kč/0,5l. K vaření používají právě vodu z pramene onoho výše zmíněného Bílého Labe. Dále můžete pokračovat stále po modré až ke Slezskému domu, kde si opět můžete dát něco k snědku. Cestou bude procházet Úpským rašenilištěm, které je nejvyšším vrchovištním rašenilištěm v Krkonoších s rozlohou 72,8 hektarů. Zajímavostí je, že vzniklo přibližně před 5 až 6 tisíci lety. Určitě bych se šla podívat na vyhlídku Obřího sedla a vydala se do kopce směr Sněžka. A tam to jsou teprve panorámata. Nahoře uvidíte poštovnu, která je vlastně nejvýše položenou budovou v České republice. Pokud chcete odjíždět ze Špindlerova Mlýna, vrátila bych se zpátky k Luční boudě a odtud po červené až k vyhlídce na Kozí hřbety. Popravdě to nestojí za to, lépe to jde vidět z cesty až budete scházet dolů. Připravte se na pár schodů ze železné konstrukce, takže se to může v případě špatného počasí smekat. U rozcestníku Úbočí Kozích hřbetů jsme šli po žluté, ale klidně můžete jít dále po červené. Na tom už nezáleží, cesta je cca stejně dlouhá a cílový bod je totožný. Tímhle úsekem si trasu prodloužíte o 19 km.

Myslím si, že po téhle túře budete stejně zničený jako já. Několik dní mě pěkně bolely nohy. Svaly to dost pocítily. Dokonce jsem si vždy na konci dne brala magnesium 400 mg k jejich regeneraci. Jinak přeji příjemnou cestu.